EXPEDICE LIPTÁKOV 2000 - Závěrečná zpráva

Motto: Připíjím na zdraví všem nosičům a šerpům, kteří nosí ty flašky, protože jinak bych si po ránu ani neměl čím vyčistit zuby!

1.Reprezentace:

PhEDr Hančí - doktorka Expediční filosofie
Ing.Dědek - expert pro výzkum postprandiálních narkoleptických záchvatů a stavů
pan Zemský školský inspektorlík Pavlík
profesor Jerry Kolóšek - expediční Kunz-historik a kazatel
paní Renata Kolóšková - praktický asistent výzkumu FeRumonů
pan docent Kášňa Smolík
Ing.Alenka - ředitelka resortu odpadového hospodářství
RNHDr.Jaroušek - doktor přírodních věd a hrochologie
LCCL Lenka Jaroušková
jeho hlubokorodí ředitel propasti Ašpali Ablul Pišta
CCV Vítek Dopita
paní Andrea Dopitová
RNDr.Olin Šipka - vynálezce ferumonů, ředitel letecké společnosti Cimr Jar
MUDr.Eva Šipková -
JUDr.Čvandová - právní poradce ve věcech odtahové služby
Extovárník Mandel - už nemá Hutě
CimrIng.Tomáš Hrubý CCV v zastoupení jedním litrem své slivovice

Sešli jsme se v městečku Opačno. Nutno říci, že o našich dalších krocích nebylo pochyb. Někteří z nás vystupovali naopak již z vlaku, následně se pohybovali kyvadlovitým pohybem sem a tam, dokonce i pozpátku. Přes nádražní restauraci jsme došli do města, kde konala se pouť. Zde se Expedice pro širší badatelský záběr rozdělila do několika skupin. Skupina atrakční prozkoumala atrakce, skupina inspekční obešla stánky a ti co zbyli si vyzkoušeli žebrání. Zde došlo k prvnímu pochybení. Skupina atrakční potratila skupinu žebrajících, neboť tato v čele s Mandelem při pohledu na pečící se prase zapoměla na pohyb vpřed. Podle známého pravidla Expedici nemineš, jsme se opět všichni sešli na nedalekém koupališti. Poslední přišel Pavlík, neboť tam vzadu na nás čekal.

Po 18. hodině, jak velí tradice, jsme vyrazili na pochod. Systémem "jdu na sever, jdu na jih" jsme v následných hodinách prozkoumali široké daleké okolí od severu k jihu, z východu na západ, dokola kolem a naopak. Přes spáleniště, přes krvavé řeky a narůstující trudomyslnost jsme ve 23:00 dorazili k hospodě v Chaberech, pro veřejnost již od časných odpoledních hodin zcela uzavřené, neb soukromost si zde pekla prase. Naše veřejnost žadonila, zlatého moku se domáhala, žízní trpíce. I zželelo se soukromosti naší veřejnosti a piva jí nalila, do hospody vpustila, písní vyslechla i kousek prasátka na prkně přinesla.

Poté co soukromost odpadla naznačil pan hospodský taktně, že padla: "Poslední pivo vážení a pak běžte ven a dojezte to prase..."

Mandelova pokora: - Přátelé, omlouvám se. Hluboce jsem se mýlil, když jsem tvrdil, že to prase v hospodě nedostaneme.
Expediční žravost: - Všímáte si? Všichni už šli spát, jen pan vedoucí je tu a hlídá, abysme nesežrali i tu tyčku.
                             - Už jsem nechtěl. Dal jsem si pivo a slivovičku a hele... už zase můžu.

Bylo to pěkné, všeho bylo akorát, jenom toho prasete bylo moc. Už se párkrát stalo, že jsme zlikvidovali hospodu, ale aby hospoda zlikvidovala nás, to tu ještě nebylo. Původně jsme měli pocit, že jsme měli štěstí. Nakonec jsme usoudili, že štěstí měl pan hospodský, protože co by dělal s takovým velikým prasetem, kdybysme nepřišli.

Expediční zásady:

• Vzhledem k našemu pokročilému věku je důležité s sebou mít především spacák a lekárnu.

• Nejteplejší den je zásadně středa.

• Neříkejte domorodcům kam jdete, mohli by to vědět lépe nežli vy.

• Chceš-li si dobře vymandelovat sako, je nejlépe na něm pospat.

• Před cestou si řádně zformuj soupytlí.

Expediční poznatky:

• Čekáš-li na kolektiv vzadu, nezřídka se nedočkáš.

• Blbýho ptáka neroztleskáš.

• Když se ti nepodaří boreliózu opít, můžeš ji ještě zkusit udusit.

• Šýlený je zásadně s tvrdým y, protože s měkkým se moc šílet nedá.

• Jeden litr - čertovsky dobrý rozměr.

• Hnusnou vodku nejlépe zapiješ fernetem.

• Špatné peklo, ve kterém neznají čerta.

• Jdou-li všichni do Přibyslavi, neznamená to, že se nemůžeš ocitnout v Pelhřimově.

• Není důležité kolik ujdete, ale jak.

• Ve vyhořelém koupališti se nevykoupeš.

• Smícháním švestkózy s gambrinózou vzniká rychlá krokóza.

• Jaroušku lež, máš krátké nohy.

• Nemůžeš-li najít griotku, má ji Mandel v pytli.

• Nejpřesnější předpověď může být jen o tom, co bylo včera.

Expediční optimismus:

• Hoši nevěste hlavu, vždyť máme celej tejden na to, abysme tu hopodu našli.

• Vážení přátelé, to jsem to ale pěkná. Čistý kaťátka, čistá blůzička, čistý tělíčko, čistý ponožky, už mi chybí jen čistý líh.

Pozastavení: "Ten Pavel je takovej šikovnej kluk..., že si ho ještě nikdo nevzal...?"
"Hm... třeba čert!"

Láska k lidem: "Hele pocestní, musíme kynout..."
"Kyň. Já už jsem nakynul dost."

Teorie relativity: "To mi řekněte, jak je to možný, že večer uléhám jako normální člověk a ráno vstávám jako úplná ruina?"
" No vidíš. To já to mám obráceně. Uléhám jako ruina a vstávám jako člověk. Než mě zase vožerete."
"Já jsem vás varoval přátelé. To je škoda, že z toho života něco mám jen tak dvě hodiny po ránu, než zase začnete chlastat. Tak mi nalejte a nashledanou zase zítra ráno."

Expediční jazykověda:Dalamánek - dala mánek?
dal Amánek?
Dal a Mánek?
Zde se naskýtá otázka jak to vlastně bylo. Jestli ona dala jemu mánek a co je to vlastně ten mánek? Nebo jestli dal jí Amánek, ovšem zde není řečeno co. Nebo nešlo-li pouze o dva bratry, Dala a Mánka, podobně jako v případě Wolfganga a Madea. Ovšem nikdo netuší proč a za jaké situace.

K zamyšlení: "chca-nechca?"
"A co když chca-chca..."

Expediční matematika: Veškerá počtověda vycházela z toho základního poznatku, že je nás 17 mínus Tomáš. Mělo to své výhody. Vrchní Tomáše zapoměl odečíst a my měli panáka navíc.

Expediční logika:
"Budeme muset jít do obchodu"
" Proč, vždyť nic nepotřebujeme..."
"Nojo, ale pani má otevřeno jen do jedenácti"

"Máte někdo po ruce sirky?"
"Sirky ne, ale jestli ti pomůže fernet...?"

Expediční zavazadlogie: Velký úspěch zaznamenalo tzv. Mandelovo soupytlí. Pro svůj aerodynamický tvar a snadnost rychlého rozpytlení a zapytlení si zasluhuje přinejmenším uznání. Navrhujeme zde zavést vyznamenání - Řád Mandelova pytle.

Lenost:

• Obávám se, že tuhle bandu nezvedneš ani na to, aby si šli lehnout.

• Ctíro, dej si ještě pivo. Oni by už zase někam šli...

• Jo. Já jsem spala dobře, ale nejvíc mě štve, že se vždycky ráno vzbudím.

• To je průšvih. Ňák moc jich kouká do mapy.

• "Až nebudeme moct chodit, budeme se sjíždět." "Já myslím, že sjetý jsme dost už teď..."

Lakota:

• Přátelé, já mám takovej dotaz... Nerozdal jsem vám včera v náhlém pomatení smyslů řízky?

Ztráty a nálezy:

• "Ztratila se mi baterka."  - "Tak to se podívej buď Ctírovi do bot, nebo Pištovi do kalhot. Jinde už bejt nemůže."

• Vážení přátelé, musíme jít dál. Já ztrácím paměť

Járova metoda přímého směru:

Je otázkou, zdali dostala na frak, nebo byla ve své prapodstatě potvrzena. Posuďte sami:

• "Tak. To už jsme na tom místě, kde by jsme byli před dvěmi hodinami, kdyby jsme neblbli." (Cestou z Opačna do Opačna stylem jdu na sever, jdu na jih a vždy naopak jsme potvrdili pravidlo, že dobrou hospodu si musíš vyšlapat. Již po třech a půl hodinách systematického bloudění lesy jsme dorazili do hospody v Chaberech, ve které jsme už dvě hodiny mohli sedět, kdybychom nedodržovali tradici Jarouškovy zkratky.)

• "Hele Dobruška! Teď ji vidíme z jihu a dá-li bůh, večer ji uvidíme ze severu..."

Rozhovor s domorodcem:
"Tak kam teď půjdete?"
"Do Pekla."
"Do Pekla? To je ale na druhou stranu..."
"To nevadí."
"...? nó... to musíte támhle, přes kopec."
"Ale my půjdeme po červené."
"Po červené? Ale to je na Dobrušku."
"To nevadí. My jdeme do Nového Města."
"Vždyť jste říkali, že jdete do Pekla... ?"
"To my jdeme. Po červené."
"Ale co byste chodili po červené, když tady přes kopec je to kousek..."
"To nevadí, my půjdeme po červené."
"To je ale hloupost! To je jako by jste šli do Světlé nad Sázavou přes Brno!!"
"To nevadí. My tak chodíme pořád."

Járovu metodu přímého směru jsme rozšířili o čekání vzadu. Ztracený vědec čeká na přicházející kolektiv vzadu, neboť on dobře ví, že při propracovaném stylu našeho pohybu jej nemůžeme minout.

Gastronomie:

• Kdo si dnes ráno nekoupil jogurt a flašku, nejde s kolektivem!

• Teorii expediční snídaně jsme rozvinuli do Pozdní snídaně spojené s brzkým obědem. V této nesmí chybět: jogurt, podmáslí, pivo, červená Fanta, syrečky a romadůr. Dále krkovička s rohlíkem, šampáňo, meloun, rybí salát, mléko a kefír. Sušenky kakaové, zapito čertem za stálého deště. Během snídaně doporučujeme pohyb, nejlépe při skládaní pytlů brambor. Dáme kolovat vše co jsme zakoupili, toaletní papír nakonec.

• Haló, pane profesore, co si dáte k snídani? Rum, čerta, bavoráka, nebo slivovici?

• Vliv dobrého pití na mozkovou činnost: "Mandel, pojď si dát panáka, nebo úplně zblbnem."

• Punč s rumem rozhodně čerta nenahradí.

• Expediční návod pro fajnšmekry: Tequilu musíš pít se solí a s citrónem. Prvně oblížeš tu sůl abysi ztratil veškerou chuť. Pak to do sebe rychle kopneš a zakapeš citrónem, abysi zase ztratil veškerou chuť.

Časomíra: vědec si s časem nedělá příliš velkou hlavu.

• To je dnes odpoledne ale krásné ráno

• Hele, toho pána znám. Toho jsme potkali včera ráno v hospodě, když jsme tam v 18:00 obědvali.

Filosofie: "No, vidím to, jak jsem říkal..."
"A jak jsi říkal?"
"Až se najím, uvidím..."

Anatomie: "Au, co mmě to bolí?"
"To sis namoh ledvinu"
"Jó ledvinu. Tady na slepým střevě, že?"
"No, se nediv, když ji máš ještě na takovým blbým místě"

Vědecká bádání a pozorování:

Za nejvýznamnější vědecký počin možno považovat detailní zmapování vědcovy trajektorie v prostoru a v čase. S touto novou iniciativou přišla vědecká pracovnice inženýrka Alenka, za což jí patří náš dík.

Ze záznamu v tabulce jak všichni vidíte zcela jednoznačně vyplývá, že sedíš-li v hospodě, moc toho nenachodíš. Dále pak: blížíte-li se k hospodě jsou kroky delší, tudíž jich je na danou vzdálenost méně, než v případě opačném, kdy se od hospody vzdalujete. Což budí falešný dojem kratší vzdálenosti. To je jednoznačně prokazatelné na trase v řádku 1, Opačno koupaliště - Chábory hospoda. Kdo prošel tuto trasu, zajisté potvrdí, že po čtyřech hodinách, kdy jsme rychlou chůzí křižovali přilehlé lesy všemi směry a s využitím veškerých Jarouškových zkratek, není možné ujít při průměrné délce 0,7 metru pro jeden krok, pouhých 7000 kroků. Vzhledem k tomu, že porucha přístroje či Alenky je vyloučena, zbývá jediná možnost a to že vidina restauračního zařízení protáhla naše kroky na nevídanou délku minimálně 1,2 metru.

Skýtají se i další možnosti výzkumu, například zda je možné při zvýšené spotřebě PHM navodit stav hyperaktivity, neboť jak jinak si vysvětlit 6500 kroků na terase o rozměrech 8 × 15 metrů v hospodě v Pelhřimově.

Často jsme pátrali i po věcech velmi nejasného původu a charakteru, o čemž svědčí, cituji: "Mě stačí se na Vás podívat a už ji mám!" Nikdy ovšem nevyšlo najevo kdo, koho,co, proč a jak má. Je ovšem možné dát si toto tvrzení do souvislostí s objevením dvou zcela nových a nám doposud neznámých společných, či společenských chorob, a to Boreliózy a Gambrinózy. Nevíme o kterou spíše by se v souvztažnosti k předchozímu tvrzení mohlo jednat, ale jedno je jisté. Jedna od druhé se liší, ač mají mnoho společného.

• Zatímco Boreliózu neopiješ, Gambrinóza opije tebe.

• Ani Boreliózu, ani Gambrinózu neudusíš v Pavlíkově igelitovém spacím vaku.

• Borelióza přichází sama a dotírá, kdežto Gambrinózu sám vyhledáváš.

• Borelióza postihuje jedince a způsobuje jeho zádumčivost, Gambrinóza postihuje celý kolektiv a způsobuje jeho celkovou rozjařenost.

• Gambrinóza je podstatně nakažlivější, než Borelióza.

• Borelióza přichází po klíštěti, Gambrinóza před opicí.

• Borelióza začíná zarudnutím a zduřením, Gambrinóza tímto končí.

Z těchto výsledků je myslím jednoznačně jasné, která z nich s námi pojede na příští vědeckou výpravu.

Teorie Ztracena a Čudu.
Čud je tajemná a bohatá země všech ztracených věcí. Je-li něco v Čudu, je to nenávratně pryč. Z Čudu se nic nevrátí. Hlavní město Čudu je Ztraceno. Zde průkazný materiál:

"Jé mě se natrhla sukně, no to je v čudu. Budu ji muset nějak oříznout. Jaroušku ořízni mi to někam... no, takhle do ztracena..."
"A kde to je?"
"No tady někde to musí být"
"Já bych řek, že Ztraceno bude někde blízko Čudu. Mohlo by to být dokonce jeho hlavní město."

Není-li něco úplně v Čudu, může to být také v Háji. Háj je předpeklí Čudu. V Háji je docela hezky, z Háje je možno se vrátit. K problematice země Čud, se jistě vědecký kolektiv ještě několikrát navrátí a těšíme se na další převratné objevy.

Expediční hry:

1. Hra na Radovana: projevovala se radostnou, veselou až přející náladou a jásavými výkřiky typu:

• Jupí, to mě ten mravenec krásně kousnul! To to skvěle svědí.

• Hurá, to jsem si krásně ukopla palec.

• Ó jak jsem šťasten, že mohu jít temnou nocí do kopce. To jsem vám vděčen moji kamarádi, že jste mě vyštvali z té příšerné hospody, kde se mi tak líbilo.

• Lidi to je báječný, ten pytel mi pořád tak krásně padá z ramene.

• Jupí, to je nádhera, že prší! Vždyť je dnes středa, nejteplejší den. Což teprve zítra, kdy má dojít k ochlazení!

2. Hra na dlouhé vedení: vyznačuje se tím, že ne všichni ji hrají zcela vědomě. Její kouzlo spočívá v tom, že všichni postupně hovoří o téže stejné věci, všichni si vzájemně odpovídají a v konečném výsledku nikdo netuší o čem vlastně byla řeč. Mohou také hovořit každý sám o svém, vzájemně si báječně rozumět avšak konečný výsledek je tentýž.

Další informace z průběhu pátrání:

Po úspěšném boji s prasetem jsme se odebrali do místního "Areálu zdraví". Není pochyb, že tento stavěli pro nás. Umývárky, sprcha, splachovací toaleta, gril, přístřeší, ping-pongové stoly, hřiště. Jen ten gólman se nějak nepoved...

Ráno, asi v 11:00 přišli don Číčo a don Navara, že pan hospodský pro nás vaří oběd. Těžko jsme Chábory opouštěli. Padl zde návrh, že bychom mohli po včerejším vzoru celý den kroužit okolím a večer se zase vrátit. Neprošel.

Osvětový program o tanečním umění čechů doby obrozenecké předvedl Pavlík v Ohníšovské hospodě. I několik nadaných žáků zde našel.

Ve skautské osadě se mladý junák Pišta při vzpomínce na Pičínskou májku pokusil podřezat hlásnou věž i se sokolíkem Jarouškem. Neúspěšně. Možná, že kdyby se svlékl...

Setkávání s místním obyvatelstvem probíhalo na všech etapách velmi úspěšně. Především si ceníme pohostinnosti v místních potravinách a potravin v místních pohostinstvích.

V Novém městě nad Metují jsme dospěli k názoru, že nikdo si tě tak nezváží, jako si se zvážíš sám. Za tímto účelem jsme využili městskou veřejnou váhu. Celkovou váhu expedice i s kutohy a Pištovými noži se nám zjistit nepodařilo, neboť jsme se na váhu nevešli.

V Pekle jsme provedli osvětu na théma co je to čert a 2 × v počtu 17 mínus Tomáš předvedli jeho konzumaci. Po prozkoumání obsahu kotlů jsme pochopili, že zde Jára Cimrman pravděpodobně nebyl.

Následně jsme si zahráli branně inteligenční hru, putuj do vesnice "P". Při startu se ve vědeckém zaujetí ztratil Pišta. Objevil se názor, že co Peklo schvátí, již nenavrátí, leda že by to byla vyloženě kladná osobnost. Což Pišta jak všichni víme není. Dodnes nevíme, kdo z nás došel do Přibyslavi a kdo do Pelhřimova. Jisté však zůstává, že dorazil i schvácený Pišta a že jsme objevili nejdelší hospodskou terasu v republice. V průběhu večera jsme na ní nachodili celých 5 kilometrů. Z toho je vidět, že i v hospodě se dá vědecky pracovat.

Na dalších cestách pak převzal zodpovědnost za pohyb společnosti Mandel-znalec místního kraje. Měli jsme tím pádem poměrně jasné vedení. Jeho bílá košile byla vidět i za tmy a i my ostatní jsme byli poměrně dost jasní.

Nezodpovězenou otázkou zůstává, zda do schodů Náchodského zámečku vršku kulatého je lépe vynášet kočárek s dítětem i matkou nebo dva melouny.

Závěrem možno konstatovat, že Expedice splnila své poslání. Vztah Járy Cimrmana k národnímu obrození se nám podařilo prokázat pouze výraznou shodou mezi naší výzkumnou činností a románem Aloise Jiráska "Zapadlí vlastenci". Všichni se shodně domníváme, že zapadlí byli od toho, že zapadli v Cháborech v hospodě, která je natolik skvělá, že o vypadlých vlastencích se Alois Jirásek již nestihl zmínit.

Vážení přátelé ano a šťastnou cestu.

Hančí

Závěrečnou zprávu sesmolíkovala a za její právoplatnost ručí PHeDr. Hančí.Do 15-tého dne od jejího doručení je zcela zbytečné podávat jakékoliv odvolání.

P.S: Třeba dodat, že je škoda, že se nemůžeme častěji scházet. Abychom se častěji scházet mohli, měli bychom založit Senát Járy Cimrmana. Scházeli bychom se v Praze, za peníze lidu a v levném senátním bufetu.